Historie Cariati
Cariati se nachází na pobřeží Jónského moře, napůl cesty mezi věhlasnými městy Sibari a Crotone (známé jako Krotón). Město je jedním z nejdůležitějších turistických, zemědělských a rybářských center v Kalábrii. Nezaměnitelné hradby, které jsou pozůstatkem starobylého opevnění, jen naznačují slavnou minulost města. Jak ukázaly archeolgické výzkumy provedené na počátku 20. století, město je obýváno již od dob velmi vzdálených.Jedním z nejvýznamnějších nálezů v Cariati je hrobka “Tomba Brettia”. Období řecké kolonizace a následně římská nadvláda udělaly z místa opevnění strategicky umístěné na vyvýšeném místě, s výhledem na moře. Za vlády Normanů se z města stalo hrabství a po roce 1565, kdy se město stalo knížectvím, bylo Cariati podrobeno různým svrchovanostem. Vystřídaly se zde rody Ruffo, Riario, Sanseverino, Coppola, Borgia a mezi posledními Spinelli (1505), mocný rod neapolské šlechty; a Princové z Cariati (1565 až do konce 19. Století). V roce 1437, za vlády rodu Ruffo, bylo Cariati povýšeno na biskupské sídlo a tímto titulem se pyšní dodnes. 
Mezi nejvýznamnější biskupy patřili Francesco Conzaga (1633-1657), che který zahájil výstavbu biskupského paláce Palazzo Vescovile a budovy semináře; a Nicola Golia (1839-1873), který v roce 1857 znovu vysvětil katedrálu původně z 15. století a zasloužil se o její kompletní rekonstrukci v neoklasicitním stylu. První polovina 16. století byla poznamenána opakovanými útoky a ničením ze strany tureckých pirátů, kteří v té době pustošili středomoří. V roce ho 1544 pirát Chajruddín Barbarossa zničil skoro úplně a uvěznil v něm většinu místního obyvatelstva, včetně biskupa Giovanniho Carnuta. V 17. Století se město probralo z tureckého řádění a znovu vybudovalo téměř celou městskou síť. V tzv. francouzské dekádě (1806 - 1815) se město stalo táborem zbojnických tažení krále Coremme, jednoho z nejhorších zbojníků té doby; a pocítilo negativní vliv zbojnictví. Město bylo dvakrát obléháno Francouzy, kteří chtěli dopadnout a zničit tlupu zbojníka spřízněného s Bourbony. V prvních desetiletích pocítilo Cariati, tak jako i mnohá další podobná města, ekonomické a sociální problémy, v té době typické pro jižní Itálii. S vybudováním železniční tratě vedoucí z města Taranto do Reggio Calabria byla konečně přerušena po staletí trvající izolace a místní komunita využije ke svému prospěchu snadné spojení s Neapolí, Římem a zbytkem Itálie. V posledních letech se Cariati rozvíjelo především jako turistické centrum určité úrovně. V současné době nabízí neobvyklou turistickou infrastrukturu, neboť je přístavem vhodným pro vodní turismus a ukotvení volnočasových lodí, a zároveň je využíván jako kotviště mnoha místních rybářských lodí.
