Jediným opravdu vzkvétajícím řemeslným uměním v Cariati je menší výrobna rybářských lodí. Díky tesařům (specializovaným  na výrobu rybářských lodí a lodí pro volný čas), kteří jsou opravdovými mistry ve svém oboru, se do Cariati sjíždí milovníci moře z celé jižní Itálie.  Tradice se nezrodila zde v Cariati, ale rozvinula se s příchodem muže jménem Natale Monti. Tento zručný řemeslník z města Maiori na pobřeží Amalfi (provincie Salerno) přišel do Cariati na základě pozvání mnoha rybářů z měst Rossano, Corigliano a Sibari. Ve městě se nakonec usadil společně se svou ženou a dvouletým synem Vincenzem. Vedle svého domu, kousek od pláže, vybudoval svou malou loděnici pod otevřeným nebem a později postavil další hangár, který v následujích desetiletích nesl jeho jméno – Monti.

Video z loděnice

share this

share with

Follow

Tweet

Celý článek...

Hrnčířské řemeslo má v Cariati velmi hluboké kořeny, avšak v současnosti bohužel téměř vymizelo.   Hrnčíři v Cariati měli své malé řemeslné dílny soustředěné v městské čtvrti zv. “I Vuculari”. Tento název je odvozen ze slova “vuculu”, což byla terakotová nádoba s velkým uchem a zobáčkem, která sloužila jako nádržka na vodu. Hrnčířské dílny byly velmi skromné (jediné vybavení spočívalo v hrnčířském kruhu a pult). Zpracování byla rodinná záležitost – ženy sbíraly klestí a dozíraly na proces schnutí, děti připravovaly hlínu a muži obsluhovali hrnčířský kruh. Hlína byla zpracovávána za pomocí velkého množství vody. O to se staraly mladší i starší děti, které ji hodiny a hodiny šlapaly, aby ji udržely tvárnou. Následně byla tvarována na dvoupatrovém hrnčířském kruhu, jehož patra byla spojena vertikální osou.  Zatímco hrnčíř roztářel kruh levou nohou, jeho zručné ruce tvarovaly nádoby, které dodnes ohromují svou dokonalostí. Mistr pak dílo ozdobil pomocí kousku rozbitého hřebenu a nádobu z kruhu odIepil pomocí tenkého provázku. Poté výrobky musely schnout na slunci a v poslední fázi musely být páleny v peci po dobu cca 6 hodin při teplotě 900ºC. Učňům trvalo mnoho let, než se stali opravdovými “mistry vucalaru”. Začínali s jednoduchými výrobky jako “i rasticeddi” (malé květináče) a postupně přecházeli k složitějším výrobkům. Dnes toto řemeslo téměř vymizelo, ale v minulosti byli místní hrnčíři “vucalari” věhlasní po celé jižní Itálii.

Video

share this

share with

Follow

Tweet

Leggi tutto

Tkalcovství je nejznámnější a nejzajímavější řemeslo v Cariati. Má zde dlouho tradici, která byla přivezena z východu těmi, jenž se dokázali vrátit domů z tureckého zajetí po pirátských vpádech v 15. stol. Podle legendy, velmi oblíbené mezi místními, ji do Cariati přivezla mladá žena Laura, která byla v roce 1544 při obléhání pirátem Chajruddínem zv. Barbarossa zajata a převezena do Konstantinopole. Krásná Laura se stala Sultánovou oblíbenkyní a strávila zde dlouhá léta, během nichž se naučila tkát pokrývky a koberce záříci barvami. Duší a srdcem však zůstala věrná své milované zemi Kalábrii, svému městu Cariati. Po Sultánově smrti se Laura mohla konečně vrátit do Cariati, kde své krajanky naučila obdivuhodnému řemeslu. Tím se Cariati pyšní dodnes. Žen, které se tímto řemeslným uměním zabývaly, bylo v minulosti mnoho a vyráběly přikrývky, gobelíny a koberečky intenzivních zářivých barev. Také motivy byly zajímavé – najdete zde košíky, kytice růží, hvězdy, kosočtverce a další motivy související s uměním Velkého Řecka. Můžete navštívit tkalcovskou dílnu paní Marie Russo, zručné tkadleny z Cariati, která je opravdovou znalkyní tohoto vymírajícího řemesla.
 

share this

share with

Follow

Tweet

Celý článek...